Veterinářství, 5, 2011. 61:
288-291
MOR SKOTU – PRVNÍ ANIMÁLNÍ INFEKCE
VYMÝCENÁ NA CELÉM SVĚTĚ
Prof. MVDr. Václav Kouba, DrSc., bývalý vedoucí veterinární služby
Organizace Spojených národů
Souhrn
Nejrozsáhlejší
a nejdelší mezinárodní program proti nejnebezpečnější nákaze zvířat byl úspěšně
dokončen. Mor skotu, historicky evidovaný ve 114 zemích všech kontinentů, způsobující
obrovské ekonomické ztráty, byl do konce roku 2010 vymýcen v celosvětovém
měřítku. Poslední manifestní případy byly hlášeny v r. 2003. Vakcinace
byla dokončena v roce 2006 a během posledních průzkumů nebyl již zjištěn žádný
důkaz o existenci této nákazy. Počáteční programy na národních úrovních byly
postupně rozšířeny a v r 1986 sloučeny regionálně a globálně. Eradikace
moru skotu představuje nejlepší výsledek v historii veterinární medicíny. Jedná
se o první animální infekci vymýcenou na celém světě a to nejen u vnímavých
druhů domácích ale i divoce žijících zvířat. Hlavní metoda spočívala v: aktivním
vyhledání všech ohnisek, okamžité izolaci míst, kde byly zjištěny případy moru
skotu s následným utracením a zneškodněním všech nemocných a podezřelých
zvířat, důkladné asanaci a několikaleté pozorovací době. Očkování ohrožených
populací sehrálo významnou preventivní úlohu. Zkušenosti z této kampaně, které
se zúčastnili i čeští odborníci, lze využít i proti jiným nebezpečným nákazám.
Úvod
Moru
skotu, který v minulosti
postihl 114 zemí všech kontinentů, je vysoce nakažlivé akutní virové onemocnění, přenosné také na další
přežvýkavce, šířící se kontakty, sekrety a exkrementy nemocných. Rinderpest virus patří do rodu Morbillivirus čeledi Paramyxoviridae a dělí se na africkou a
asijskou linii. Mezi klinické příznaky patří vysoké horečky, výtoky
z nozder a očí, eroze na sliznici dutiny ústní, zácpa s následným krvavým
průjmem, dehydratace a smrt během 7 až 12 dnů. Postmortální nález se vyznačuje
rozsáhlou hemoragickou diatézou. Až na výjimky byly postiženy všechny státy
Evropy, Asie a Afriky. Ojedinělé importované případy byly v r. 1921 evidovány
v Brazílii a na Bermudách a v r. 1923 v Austrálii. První zemí hlásící
eradikaci moru skotu bylo Švédsko již v r. 1700. Postupně se podařilo
nákazu zlikvidovat na celém světě. Poslední případy byly hlášeny z Keni a
Mauretánie v r. 2003. Na území České
republiky byly hlášeny poslední případy v r. 1881. V Evropě byly
poslední případy registrovány v r. 1921 a to v Polsku a v Litvě.
Ztráty
způsobované morem skotu byly enormní, dosahující nespočitatelné miliony
uhynulých zvířat, paralyzovaly chov skotu s dopady na zemědělskou
ekonomiku a obchod. Jako poslední
příklady lze uvést panzootickou vlnu v roce 1980, která v postižených místech
Afriky vyhubila 80 až 90 procent skotu a v průběhu let 1982-1984 ztráty v Africe ještě dosahovaly
kolem 500 milionů dolarů. Katastrofální důsledky
této nákazy byly hlavním podnětem ke zřízení Mezinárodního úřadu pro nákazy
zvířat (Office International des Epizooties) v Paříži v r. 1924.
Mezi 28 zakladateli bylo i Československo.
Pan Jacques Diouf,
generální ředitel Organizace Spojených Národů pro Výživu a Zemědělství (FAO),
dne 15. října 2010 oznámil ukončení mezinárodního programu proti moru skotu v celém světě a to
díky konečnému globálnímu vymýcení této
nákazy. Jedinečná historická událost si vyžaduje její zhodnocení a
využití získaných zkušeností pro budoucnost. Tento příspěvek se věnuje některým
problémům celosvětové realizace programu proti moru skotu opírajícího se o
mezinárodní pomoc veterinární služby OSN (Animal
Health Service, Food and Agriculture Organization of the United Nations – UN/FAO),
která odpovídala za strategii, metody, řízení a výsledky.
Materiál
Mezi hlavní zdroje pro tento článek patří
dokumenty veterinární služby Organizace Spojených Národů pro Výživu a Zemědělství
2,4,9, která byla odpovědná za mezinárodní programy proti nákazám
zvířat v celosvětovém měřítku, včetně proti moru skotu představující
nejvyšší prioritu. Další zdroje představují údaje o výskytu moru skotu publikované
světovými ročenkami zdraví zvířat a to FAO/WHO/OIE Animal Health Yearbook 1
(autor byl několik let šéfredaktorem) obsahující do r. 1995 také podrobné
zprávy o ozdravovacích postupech a OIE World Animal Health 7
poskytující od r. 1996 celosvětové údaje o nákazách zvířat jako
jediný zdroj. V posledních letech tato ročenka OIE navazuje na nový informační
systém WAHID 10 založený na internetové struktuře. Důležité byly
protokoly z konzultací expertů o metodách proti moru skotu 4.
Dalšími podkladovými dokumenty byly protokoly a publikace regionálních a
kontinentálních programů proti moru skotu 1 jakož i publikace
některých specialistů 3,5,6,8. Osobní
poznatky autora z doby jeho působení v Organizaci Spojených Národů,
zejména ve funkci vedoucího její veterinární služby odpovědného i za řízení a
výsledky globálního programu proti moru skotu,
byly rovněž vzaty v úvahu. První kontakt autora s morem skotu
se odehrál v červnu 1964 v Mongolsku, odkud pocházejí přiložené
obrázky.
Metody
Eradikace moru
skotu byla metodicky a organizačně velmi náročná, neboť se jednalo o komplexní
biologický dynamický fenomén mající v jednotlivých případech různé formy a
podmínky. Každý
případ byl jiný vyžadující různý soubor opatření vycházeje
z epizootologické situace při respektování místních podmínek a vlivů. Programy
proti moru skotu spočívaly jednak v ochranných opatřeních založených na
epizootologické bdělosti, ochraně před
zavlečením ze zamořených oblastí (zákaz dovozu přežvýkavců ze zamořených území,
zabránění kontaktů se zvířaty z těchto území, atd.) a vakcinaci ohrožených
populací a jednak ve vlastních eradikačních opatřeních intrafokálních, perifokálních
a v ohrožených oblastech.
Základem bylo
odhalení všech ohnisek na základě klinické, sérologické a postmortální diagnózy potvrzené vždy
virologicky. K tomu mimo jiné sloužily rozsáhlé sérologické průzkumy. Na základě epizootologické
analýzy byly vymezeny a zmapovány hranice ohnisek, perifokálních zón a zón v bezprostředním ohrožení,
ostatních území se specifickými riziky jakož i hranice teritorií prostých klinických případů moru a hranice
teritorií prostých morového viru. Důležité bylo vystopovat zdroje a cesty přenosu,
odhadnout rizika šíření, určit stupně a tendence specifické nemocnosti a
vyhodnotit biologické, ekonomické a sociální důsledky.
Hlavní strategie eradikace spočívala v neprodlené
co nejpřísnější karanténě zamořených míst a okolních zón současně s uplatněním
radikální metody utracením všech nemocných a podezřelých zvířat včetně
zvířat-kontaktů s následnou asanací kontaminovaných míst. Následovala kruhová vakcinace a vakcinace v ohrožených
teritoriích. Pozorovací doba s intenzivním klinickým a sérologickým průzkumem
trvala dva i více let před vyhlášením moru prostého stavu.
Hromadné očkování
bylo nejdůležitější specifickou preventivní metodou proti moru skotu. Byly
používány vakcíny, obsahující avirulentní viry oslabené pasážemi na tkáňových kulturách, vyvolávající
doživotní imunitu. Pro sérologická vyšetřování se používala v konečné fázi
metoda ELISA nahrazující séroneutralizaci Výsledky vyšetřování domácích
přežvýkavců na přítomnost viru moru skotu pomáhaly nepřímo monitorovat situaci
v populacích divokých zvířat žijících v blízkosti a naopak.
Při plánování a realizaci eradikace moru skotu
bylo nutno brát v úvahu také řadu vlivů. Především to byly počty vnímavých
domácích a divoce žijících druhů zvířat, jejich teritoriální distribuce,
hustota, přesuny a jejich kontrola, způsoby chovu a užitkovost. Dále šlo o
ekonomické a sociální podmínky, dispozici finančních prostředků, zejména pro
dotace postiženým chovatelům, sociální a politickou stabilitu atd. Dále bylo
nutno brát v úvahu úroveň a možnosti
veterinární služby, její organizaci a řízení, její vybavení odborníky a
pomocným personálem, její vybavení materiální (dopravní prostředky,
diagnostické laboratoře, atd.) a finanční jakož i dispozici vhodného
informačního systému, specifické legislativy včetně prováděcích předpisů
atd.
Počáteční fáze byly založeny
na iniciativě jednotlivých zemí s programy nepřesahujícími hranice státu,
později metodicky orientované Mezinárodním úřadem pro nákazy zvířat (OIE) a
konečně po druhé světové válce po založení OSN byla zahájena fáze mezinárodně
organizovaná a koordinovaná prostřednictvím FAO. Až do poloviny osmdesátých let
byla mezinárodní pomoc poskytovaná jednotlivým zamořeným státům na základě
jejich požadavků. V té době byla provedena hlubší celosvětová analýza a
orientačně stanoven konečný termín globální eradikace – horizont 2010. To dalo
určitou perspektivu a vynutilo si zrychlit ozdravovací postupy. Současně byly
zahájeny tři regionální programy a to pro Afriku, Západní a Jižní Asii tvořící od
roku 1986 globálně koordinovaný program. Tak mohl být zahájen konečný „frontální útok“ proti moru skotu na celosvětové
úrovni.
Nejhorší situace v moru skotu byla na africkém
kontinentě. Proto bylo klíčové založení regionálního programu FAO: GCP/RAF/218/JPN
- „The Panafrican Rinderpest
Campaign (PARC)“. Organizace Africké Jednoty (OAU) převzala za
asistence a podpory FAO, Japonska a
Evropské Unie hlavní úkoly. Ústředí bylo zřízeno v Nairobi v Keni.
Podobně byl zřízen regionální FAO/UNDP program
na Blízkém a Středním Východě: RAB/86/024 - „The
West Asia Rinderpest Eradication Campaign Coordination (WARECC)“. Ústředí
bylo zřízeno v Bagdadu v Iráku. V jižní Asii byl zřízen další
regionální program FAO: RAS/86/023 - „South Asia Rinderpest Eradication Campaign
(SAREC)“s ústředím v Bangkoku
v Thajsku. Tak byl v r. 1986 vytvořen jednotný globální program, který vyústil do konečné eradikace této nákazy..
Akce veterinární služby OSN proti moru
skotu spočívaly nejen v globálním řízení a mezinárodní koordinaci v místě
a čase ale i v konkrétních řešeních na úrovni států a regionů jak pracovníky
ústředí tak mezinárodními experty. Tato řešení měla různorodý charakter:
identifikace specifické nákazové situace, především zamořených a ohrožených
teritorií; vypracování strategie, specifických ochranných a zdolávacích
opatření; diagnostika (včetně zřizování a vybavení virologických a
sérologických laboratoří a školení personálu); realizace průzkumných akcí;
výroba a kontrola specifických vakcín; posílení veterinární služby včetně postgraduálního
školení; informační systém, výzkum,
legislativa, atd. Hlavním kritériem pomoci byl konkrétní
výsledek. Vlády vyžadovaly skutky, ne slova („facta, non verba“).
Terénní programy vycházely z požadavků jednotlivých
vlád a z vlastní iniciativy veterinární služby OSN. Po schválení cíle a
termínu byl vypracován podrobnější návrh obsahující jednotlivé hlavní úkoly a
jejich zabezpečení po stránce metodické, personální, materiální, finanční atd.
k projednání a schválení příslušnými útvary ústředí a představiteli
příslušných vlád či sponzorujících organizací. Součásti dokumentu představovaly
podrobné metodické postupy, seznam profesionálního a podpůrného personálu,
seznam potřebných materiálů, rozpis rozpočtu (náklady na experty, ostatní
personál, cestovné, školení, zařízení, nástroje, stavby a provoz), možná
rizika, systém kontroly a podávání zpráv apod.
Výsledky
Podmínky Mezinárodního úřadu
pro nákazy zvířat (OIE) pro prohlášení, že stát je prostý viru moru skotu vyžadovaly
následující certifikaci: že v průběhu posledních dvou let nebylo
registrováno žádné ohnisko moru skotu, žádné podezření na infekci virem moru
skotu a žádné zvíře nebylo očkováno proti moru skotu; že nákaza je předmětem specifické
bdělosti, že byla v platnosti zákonná opatření pro ochranu a zdolávání
moru skotu a že od skončení vakcinace nebylo dovezeno žádné zvíře očkované
proti moru skotu.
Z celkového počtu 114 postižených států
v průběhu minulých století zbylo v r. 1960 dokončit eradikaci ještě v 50.
V té době největší pozornost si vyžadovala situace v
Africe. Během období 1961-1976 bylo zde provedeno rozsáhlé očkování, které
významně omezilo rozšíření moru skotu na několik enzootických ostrůvků. Bohužel
tato nadějná kampaň („Joint Campaign against Rinderpest in Africa - JP15“) skončila předčasně
z ekonomických důvodů. Následně došlo k novému vzplanutí a rychlému
rozšíření na sever až do Egypta, na západ až do Senegalu, na východ až do
Džibuti a na jih až do Zambie, zatím co v Asii nákaza se rozšířila dále na
západ až do Turecka.
Ke zlomu došlo
v polovině osmdesátých let, kdy byl navržen termín 2010 pro konečnou
globální eradikaci. Akce se staly časově cílené i v celosvětovém měřítku a
jejich intenzita se podstatně zvýšila. Toto období se vyznačovalo zahájením konečné
fáze globálního programu proti moru skotu. O výsledcích ozdravovacích postupů
svědčí údaje o letech posledních případů moru skotu v jednotlivých dosud
postižených zemích 10: Angola
(1962), Gambie (1965), Laos (1966), Guinea a Guinea-Bissau (1967), Butan
(1969), Jordánsko (1972), Vietnam
(1977), Libanon a Sýrie (1982), Izrael, Středoafrická republika, Palestina a
Somálsko (1983), Čad (1984), Kuvajt, Bahrajn a Džibuti (1985), Mali, Kamerun,
Pobřeží slonoviny, Niger a Kambodža (1986), Benin, Katar, Nigerie a Egypt
(1987), Burkina Faso a Ghana (1988), Gruzie (1989), Nepal (1990). Mongolsko
(1992), Irán, Srí Lanka a Uganda (1994), Afganistan, Etiopie, India, Oman a Jemen
(1995), Irák, Turecko a Spojené arabské emiráty (1996), Tanzanie (1997), Rusko a
Súdán ( 1998), Saudská Arábie (1999), Pákistán
(2000), Mauretánie a Keňa (2003).
Pro jistotu byly prodlouženy pozorovací post-eradikační
doby umožňující několikaletými rozsáhlými průzkumy mezi populacemi vnímavých
druhů domácích i divoce žijících zvířat potvrdit, že na naši planetě se už,
kromě několika laboratoří, nenachází virus moru skotu. Poslední vakcinace byla dokončena v roce 2006. Od
posledního případu moru skotu, který byl zaznamenán v Keni v r. 2003,
uplynulo více než 7 let. Plánovaného
cíle vymýtit mor skotu na celém světě do r. 2010 bylo dosaženo.
Diskuze
a závěr
Nesmírně složité a obtížné
vymýcení moru skotu na světě bylo zásluhou vlád postižených zemí a zejména
jejich veterinárních odborníků a útvarů OSN
odpovědných za globální plnění programu eradikace moru skotu. Významná
byla podpora několika mezinárodními organizacemi (např. UNDP - Program OSN pro
rozvoj, OIE – Mezinárodní úřad pro nákazy zvířat, IAEA - Mezinárodní agentura
pro atomovou energii, OAJ - Organizace africké jednoty, EU – Evropská Unie,
atd.) a řadou dárcovských zemí a sponzorů. Velmi důležité byly referenční
laboratoře FAO a OIE pro diagnostiku a výzkum moru skotu. Globální roli měl Institute for Animal Health, Pirbright
Laboratory ve Velké Britanii, zatím co regionální role měly: Agriculture Research Institute, Muguga Laboratory, Kikuyu v Keni, Institut Sénégalais de Recherche Agrícole,
Dakar v Senegalu a Plum Island Animal
Disease Center, New York v USA.
Roli iniciátora, organizátora
a odpovědného realizátora současně poskytujícího konkretní pomoc státům měla veterinární služba OSN v čele se svými
vedoucími: v průběhu posledních pěti dekád to byli E.
Eichorn (USA), R. B. Griffiths (Velká Britanie), Y. Ozawa (Japonsko), V. Kouba
(Československo), Y. Cheneau (Francie), M. J.
Domenech (Francie) a J. Lubroth (
Třeba se zmínit i o dalších Češích, kteří se na
této akci podíleli. Prof. Dr. Antonín Klobouk, DrSc. v r. 1921 vedl
skupinu našich veterinárních lékařů v Polsku v rámci pomoci proti moru
skotu. V osmdesátých letech dvacátého století vyráběli vakcínu proti moru skotu
v Institutu pro výrobu sér a vakcín v Mogadišu v Somálsku také
naši virologové: Doc. Dr. Jaromír Menšík, Dr.
Globální likvidace moru skotu se zařadila jako
druhá v historii po vymýcení neštovic v lidské populaci v roce 1980.
Obrovské škody, které mor skotu v minulosti napáchal, se už nebudou
opakovat. Jde o velký příspěvek k produkci a rozvoji chovu skotu, ekonomice
živočišné výroby, usnadnění mezinárodního obchodu se zvířaty a ke snížení
chudoby v rozvojových zemích.
Více informací na webové stránce http://vaclavkouba.byl.cz.
Literatura
1. FAO/WHO/OIE Animal Health
Yearbook,
2. FAO. The world without rinderpest. FAO Animal
Production and Health Paper 129,
3. Rweyemamu, M. The global rinderpest status in
1996. In: Proceedings of the FAO Technical Consultation on the Global
Rinderpest Eradication Programme,
4. FAO. Rinderpest: The challenge ahead. FAO
Technical Consultation on the global rinderpest eradication programme.
5. Obi, T.U., Roeder, P.L., Geering W.A. Manual
on the preparation of rinderpest contingency plans, FAO, 1999: 34.
6. Kouba, V. Rinderpest occurrence and eradication in
7. OIE World Animal Health,
8. Dedek, L., Petlach, J. Vzpomínky na veterinární praxi. Zvěrokruh 2010; 17: 29-30.
9. FAO. The Global Rinderpest Eradication Programme:
Status report on progress made to May 2010 in the eradication of rinderpest,
10. OIE. World
Animal Health Information Database – WAHID Interface, 2011.
Prof. MVDr. Václav Kouba, DrSc.
Haškova 7
170 00 Praha 7
Obrázky:
Obr. 1 Moru skotu - krvavý průjem
Obr. 2 Mor skotu – eroze na sliznici dásní
Obr. 3 Moru skotu - krváceniny
na sliznici tenkého střeva
Obr. 4 Moru skotu - krváceniny
na sliznici žlučníku
Obr. 5 Území států s historii výskytu moru skotu
Obr. 6 Teritoria zahrnutá v r. 1986 do programu konečné fáze globální
eradikace moru skotu (archiv FAO)
RINDERPEST – FIRST ANIMAL INFECTION
ERADICATED WORLDWIDE
Prof. MVDr Václav Kouba, DrSc., Former Chief, Animal
Health Service, United Nations Organization
Summary
The largest and longest international programme against
the most dangerous animal disease has been successfully completed. Rinderpest,
historically registered in 114 countries on all continents, causing huge
economic losses, was eradicated worldwide before the end of 2010. The last manifest cases
were reported in 2003. Vaccination was finished
in 2006 and during following surveys it has been no evidence of the existence
of this infection. The initial programmes at the national levels were gradually
extended and in 1986 merged regionally and globally. Rinderpest worldwide eradication
is the best result in the history of veterinary medicine. This is the first
animal infection eradicated globally and not only in the susceptible species of
domestic but also wild animals. The main method consisted in: active discovery
of all outbreaks, immediate isolation of the places, where cases of rinderpest were
identified, followed by sanitary slaughter and disposal of all sick and suspect
animals, thorough sanitation and several years of observation period.
Vaccination of threatened populations played an important preventive role. The
experience of this campaign, in which participated also Czech experts, can be exploited
against other dangerous diseases.